10. REPORT

Vstáváme s výhledem na dvě loďky a úplně klidné moře. Snídaní se dnes nezdržujeme a plánujeme, že si dáme něco až u nádraží potom, co koupíme jízdenky. Nahoru do Kalavryty totiž jedou jen dva vláčky denně a my nevíme přesně v kolik. Tak nechceme riskovat, že nám to ujede.

Během 2 km zjistíme, že ten první jede v 10 h... a tak akorát odjíždí. To by až tak nevadilo, protože ve 12 jede další, jenže je opět vyprodáno do posledního místa. Jako už dvakrát, ale v sezóně to nepřekvapí... teď v zimě jsme tím překvapeni dost. Asi nám to není souzeno, protože nikdy dopředu nevíme, kdy tu budeme.

Jdeme alespoň na tu snídani. V téhle kavárně jsme za stejné situace už seděli... tentokrát si ale místo ledového frappé dáváme dvojité horké cappuccino s řeckým vánočním perníčkem a pod hřející houbou vymýšlíme náhradní plán.

Prostě si tam přes ty hory dojedeme! Máme všechno, co je do hor třeba – zimní řetězy, gumy jako na offroad a velké odhodlání. Nebo, jak se později ukáže, spíš velkou drzost. Servírka nám sice na naši plánovanou trasu kývá, že je to protažené a když nenasněží, tak se to projet dá, ale asi do té mapy blbě koukala.

Cesta je to moc pěkná a před námi se za každou zatáčkou objevují úžasné výhledy na bíle zasněžené vršky hor. Je úplně jasný a slunečný den, modrá obloha a na teploměru krásných 13 °C. Vánoce byly na krásné pláži, takže Silvestr by si zasloužil zasněžené hory.

Teprve v 900 m. n. m. se začínají ukazovat zbytky odhrnutého sněhu okolo silnice a bílý poprašek všude kolem. Jenže za poslední vesnicí pluhování končí, cesta se zužuje a sněhu přibývá. Nakonec jedeme jen ve vyjetých zmrzlých kolejích a začíná nám být jasné, jak troufalý náš plán byl.

Otáčíme to v 1 200 m n. m. v pohádkově zimním lese, kde už hrozí problémy. Tohle by nám dalo zabrat asi i v létě. Je to šotolina, která se zanedlouho bude ještě o dost zvedat. Výhodou v zimě je, že si člověk může pod tím sněhem představovat krásný asfalt.

Pokorně se vracíme zpět na pobřeží a přes Patru se vydáváme přejet vnitrozemní hory po větší silnici, která už snad bude sjízdná. Byla to sice zajížďka, ale stála za to. Byl to náš první letošní opravdu zimní den. I když před zimou u nás ujíždíme, tuhle bílou a mrazivou máme moc rádi.

Zastavujeme skoro za tmy nedaleko přehrady Asteri. K vodě se nám dostat nepovedlo, ale v olivovém háji na malé spojnici mezi políčky to také není špatné místo. Je zase pěkná zima, takže vytápíme náš domeček a nevystrkujeme ani nos.