3. REPORT

Ráno nás budí jako každý den volání muezzina. Mám to na Orientu ráda, protože mi to vždycky připomene, že já vstávat ještě nemusím. Tady mají ale nějakou nataženou pásku či co a místo tklivé melodie tu kvílí tak, že podezírám trápení nějaké kočky.

Agadir opouštíme hned po snídani a otáčíme se do hor pod Marrákeší. Tohle místo budeme mít asi napořád spojené s vůní uzené makrely. Ubytování jsme si našli na úplném okraji města u Anzy, kde už není tolik turistů, ale o to víc rybářů a surfařů. Ulice tu jsou široké, s nízkými domky a plné maličkých krámků a hospůdek s plastovým sezením.

Jinak je Agadir na první pohled nové město, které se stále rozšiřuje. Všude se staví nové domy a spousty zahradníků osazují velké i malé volné plochy. Maroko právě hostí AFCON 2025 – Africký pohár národů ve fotbale – největší fotbalový turnaj na kontinentu s účastí 24 afrických reprezentací, a všichni tu tím teď žijí.

Město bylo v roce 1960 téměř zničeno zemětřesením a znovu vybudováno, proto má dnes moderní, plánovanou architekturu se spoustou divadel, sportovišť a obrovským stadionem.

Agadir má také veliký přístav, ještě větší pláže a je známý hlavně rybolovem a surfováním. Stará kasba, která velké zemětřesení jako zázrakem přestála, stojí na kopci nad pláží s výhledem na město a je spojená s pobřežím dlouhou lanovkou.