14. DEN

Je tu poslední den a my zítra odlétáme. Na dnešek jsme si nechali něco, co by na Tenerife asi neměl nikdo minout – místní Loro park. Přestože se obvykle podobným turistickým a přelidněným místům vyhýbáme, co to jde, tohle si ujít nemůžeme nechat.

Loro Parque, v překladu „papouščí park“ již dávno přesáhl svůj původní záměr vybudovat park pro papoušky a postupně se z něj stala unikátní zoo. Park je dnes považován za jeden z nejzajímavějších na světě. Papoušci, delfíni, kosatky, gigantické želvy, lachtani a tučňáci, bílí tygři, gorily, hroši, tučňáci, šimpanzi, plameňáci, jaguáři, aligátoři a další, sice nepokrývají tak rozšířený zastup druhů jako naše ZOO, ale zase se tu nabízí i jiný typ podívané. Mimochodem… naše ZOO patří mezi ty nejkrásnější na světě a málo, co s ní jde srovnávat.

Loro Park leží přímo na pobřeží, hned vedle Puerto De la Cruz a má rozlohu 13,5 h. Akvária i mohutné nádrže, čerpají vodu přímo z Atlantského oceánu. Do nádrží kosatek je mořská voda přiváděna z hloubky 65 metrů, je filtrována a v nádrži udržována při konstantní teplotě 13 °C. V areálu je přes 30 různých pavilónů, ve kterých během celého dne probíhá program a jednotlivá vystoupení. Pokud máte děti, tak neváhejte… dokonce i my, co nemáme rádi cirkusy a podobné drezůry, jsme to nakonec „vydrželi“. Vystoupení tu mají lachtani, delfíni, kosatky a papoušci… stojí to za vidění, přesně dle uvedeného pořadí. Papoušky bych klidně vynechala.

Ceny lístků jsou bohužel dost vysoké - celodenní vstupné vyjde na 38 € / dítě (6 -11 let) 26 € / dítě do 5 let zdarma. Veškerá vystoupení už jsou ale v ceně a opakují se celý den, takže se dá stihnout všechno. Park je vlastně strašně malinký a děsně nepřehledný (alespoň pro mě). Motali jsme se, tam a zpět bychom nic neminuli, celý den a na tom malém prostoru našlapali neuvěřitelných 5km!

Naprosto nejúžasnější jsou samozřejmě papoušci! Zatímco jejich organizovaná šou za moc nestála, tak obrovská, lidem přístupná voliéra, je naprostá pecka a strávili jsme tam snad nejvíc času. Dá se vstoupit dovnitř mezi volně létající papouchy a po dřevěných lávkách v korunách stromů se dostat až do jejich naprosté blízkosti. Všude jsou přímo v dosahu trasy plná krmítka, kterým pestrobarevní letci neodolají, a tak je můžete, při šikovném a ostražitém plížení, pozorovat doslova z několika centimetrů. Martin mě musel odvléct téměř násilím.

Další, co opravdu stálo za vidění a nemohli jsme se odtrhnout byly medúzy. Věřte tomu, že s medúzami na Pankráci tohle nemá vůbec nic společného. Neskutečné množství různých druhů, velikostí, tvarů a barev se tiše vznáší v obrovských osvětlených válcích a člověk by na to dokázal zírat hodiny. Poslední top, pecka je podmořské akvárko… tam se taky dá zaseknout velice snadno a na dlouho. Musíme konstatovat, že pokud přímo nestrčilo do kapsy i vyhlášené mořské akvárium v Bangkoku, tak se mu přinejmenším se ctí vyrovnalo. To pro nás bylo velké překvapení.

Tyhle tři věci, dle mého, stojí za největší podívanou a seberou nejvíc času. Zbytek parku potom už člověk v podstatě probíhá, protože ten čas tu strašně rychle mizí. Je otevřeno od 9:30 do 17:30 a nás už skoro naháněli hlídači, co chtěli jít domů.

I když se to možná nezdá, tak tenhle den patřil mezi ty nejnáročnější za celou naši cestu. Návrat přes vnitrozemí ostrova byl nekonečně dlouhý a opět už z větší části za tmy. Večer ještě zabalit bágly a hned ráno odlet zpět do povánoční zmrzlé Prahy… děsivá realita nás nakonec dostihla.