15. REPORT

Ráno se budíme v přítmí stanu bez oken a vylézt do zimy z vyhřátého pelíšku a nasoukat se do ledového oblečení je asi nejtěžší výzvou dne. Po snídani si balíme pár věcí do batohu a popojíždíme několik km za Merzougu, kde necháváme auto a vyrážíme pěšky k opuštěným ruinám.

Asi 6 km uvnitř kamenité pouště leží opuštěná francouzská vesnice M’Fis. Francouzi ji založili na začátku 20. století jako hornickou osadu, kde se těžilo olovo a galenit. Po jejich odchodu a uzavření dolů zůstalo místo opuštěné a postupně se hliněné stavby rozpadly.

V současnosti tu zbyly jen zdi kamenných a hliněných domů, zbytky kasáren, správních budov a také šachty a haldy vytěžené horniny. Několik ne úplně rozpadlých obvodových zdí si tu kdosi zastřešil a podle satelitů nad plachtami střech tu zase žijí noví nájemníci.

Asi nejzajímavější je ale starý hřbitov ležící kousek stranou v poušti, který pochází hlavně z období těžby. Místo náhrobků tu jsou jen jednoduché hroby z navršených hliněných valů. Žádná jména ani data, jen zasazené kameny po stranách navršených hrobů, které jsou už rozpadlé nebo napůl zaváté pískem. Leží tu pravděpodobně místní horníci a jejich rodiny. Lidé, kteří zemřeli při práci v dolech, na nemoci nebo vyčerpáním. Francouzi samotní bývali většinou pohřbíváni jinde. Dnes je to tiché a zapomenuté tajemné místo, kde se prohání vítr a šustí písek.

Po vyšplhání na nejvyšší bod na kopci se nám otevře parádní výhled až k místu, kde jsme nechali auto. Jako na dlani jsou pod námi zbytky vesnice i hřbitov, ale hlavně je krásně vidět celá oblast dun. Teprve odtud je patrné, jak je písečná poušť nevelký ohraničený prostor.

Vracíme se zpět k autu okruhem podél dun a i tady je několik stanových kempů. Celkem má tenhle výlet asi 13 km a je to docela zajímavý zážitek. Cesta pěšky kamenitou pouští připomínající pustinu Marsu se úplně všude zažít nedá. A podniknout jsme ji mohli jen díky chladnému počasí, protože ve vedru by to vůbec nebylo možné. I teď jsme byli dost rarita, protože na tohle místo se dělají výlety výhradně džípy nebo na čtyřkolkách a pěšky se tu moc nechodí.

Den uzavíráme v hospůdce nad výbornou marockou večeří a shodujeme se, že tenhle dvoudenní pobyt na zajímavém místě se pěkně povedl. Touto výpravou jsme to v poušti důstojně zakončili a zítra ráno nás čeká dlouhá cesta na sever přes hory Vysokého Atlasu.

Předpověď není ani trošku příznivá... o víkendu mají hory zapadat sněhem a my se potřebujeme dostat přes sedla dřív, než uzavřou silnice a my uvízneme na nesprávné straně, než máme další ubytování.