9. DEN

Ráno se budíme do zataženého a šedivého dne. U snídaně se domlouváme, že deštivý den využijeme k přesunu dolů na jih, na pobřeží Černé Hory – k moři, na které už se všichni těšíme. Stihneme jen tak tak posnídat a okolí zahalují nízké a těžké mraky, ze kterých začíná pršet. Přeskáčeme na nedalekou cestu a dole v údolí odbočujeme na Gacko, kde jsme si pár kilometrů za ním vybrali maličký přechod do Černé Hory. 

Údolím se vine pozoruhodná říčka Zalomka – z mapy zjišťujeme, že je jen dočasná a voda tu teče asi jenom na jaře, když taje sníh. Je úzká a klikatí se spolu se silnicí mezi zelenými loukami, na kterých se pasou krávy. To, co je na ní nejzajímavější, je, že je téměř po celé své ploše zarostlá zářivě zelenými řasami s bílými kvítky. Je to tak neobvyklý pohled, že se vydáváme prozkoumat řeku i zblízka. Kravám očividně ta zelená pochoutka dost šmakuje. 

Dostáváme se k maličkému hraničnímu přechodu Vratkovići, kde nás celkem nekompromisně otočí, že je přechod určený pouze místním. Bohužel nám to nepomohou zvrátit ani kouzla našich osobností. Musíme se tedy vrátit několik kilometrů zpět a přesunout se více na jih, kde je za městečkem Bileća další přechod. Projíždíme okolo stejnojmenného jezera, a i když nás tahle zajížďka stála asi 20 km, vzhledem k hnusnému počasí vlastně ani nevadí, že se okolím kocháme jen ze suchého auta. 

V Grahovu se konečně zase dostáváme z velké silnice na maličkou horskou asfaltku vedoucí přes hory dolů na jih. Je to sice daleko pomalejší a delší, přesto ta volba stojí za to. U vesničky Njeguši, kousek nad Kotorem, stojí navíc k naší radosti budka, kde prodávají výbornou medovinu, pršut a sýry. Děláme tu celkem citelný zásek do našich financí, ale když prostě MUSÍŠ, TAK MUSÍŠ. 

Během pár minut se dostáváme na začátek parádních serpentin a otevírá se nám naprosto úžasný pohled dolů na nedaleké moře a maličký Kotor. Byli jsme tu naposledy asi před 15 lety, ještě během našich balkánských toulek s dětmi, a tak jsme zvědaví, jak moc se to tu změnilo. A změny tu jsou opravdu znát. Celý NP Kotor se teď dá díky zbrusu nové silnici objet kolem dokola. 

A právě tady se nám povede sjet na zpola zasypanou starou cestu, kterou nová silnice usekla. Sice nám dá trochu práce přejet val z nasypaných kamenů a dostat se na ni, ale povede se a my nacházíme moc pěkné a pohledům skryté místečko na loučce u starého opuštěného domu hned pod novou silnicí. Je to moc důležitý objev, protože z Kotoru se budeme vracet až pozdě za tmy a je dobré jet na spací místo už najisto. Takže ukládáme souřadnice, abychom to potmě trefili, a můžeme pokračovat dolů do krásného večerního Kotoru. 

V přístavu stojí veliká zaoceánská turistická loď, a i když by mě na takovou dovolenou nikdo nedostal a celkově její efekt nedokážu pochopit, musím uznat, že loďka je to pěkná a fotogenická. Město nás vítá krásně osvětlenými horami posledním sluníčkem a pak i neméně pěkným nočním osvětlením kamenných domů a hradeb. Večer si tu moc užijeme a zakončíme ho i super dobrou večeří. Už za hluboké tmy se dostáváme díky navigaci na naše za světla předvybrané místečko a jdeme spát. Zítra nás čeká poslední den toulání… a pak už obrat domů.