2. REPORT

Návštěva téhle nádherné a odlehlé vesničky na hraně hluboké rokle byla druhou naprosto nezbytnou zastávkou v Bosně. Tohle místo, ještě s vrcholem Bjelašnice, bylo při naší minulé cestě stále ještě pod sněhem a i přes naši velkou snahu se nám tam nepodařilo dostat. Maličký Lukomir leží ve výšce 1 495 m n. m. a je to nejvýše položená vesnice na celém Balkáně, která je celoročně obývaná. 

Vesnička leží v poměrně odlehlých končinách Bjelašnických hor a přes zimu je po několik měsíců kvůli sněhu nepřístupná. V tuto dobu tu zůstává jen asi 15 lidí, zatímco většina obyvatel se přesouvá dolů do Sarajeva a okolních vesnic. V současnosti se pomaličku probouzí k životu díky turistům, kteří tohle místo stále častěji vyhledávají pro jeho opravdu výjimečnou krásu. Ve vesnici je jen pár možností ubytování a asi dvě hospůdky. Je ale vidět, že spousta domků se pomaličku opravuje a s největší pravděpodobností z nich budou GH. 

Vesnice je umístěna na samém konci krásného údolí, až téměř na hraně skalního útesu, ze kterého se otevírají epické výhledy na kaňon řeky Rakitnice. Výhled na okolní hory je naprosto neopakovatelný a mně tohle místo hrozně moc připomíná mou milovanou Gruzii. Místní se snaží díky turistům trošku přivydělat, a tak tu před několika domky prodávají své výrobky. Nejčastěji to jsou z vlny pletené a háčkované ponožky, čepice a šály. 

Rádi bychom si tu někde koupili domácí sýr, ale nikdo ho tu nenabízí, a když už ho dělají, tak jen pro svou potřebu a v malém množství. Volíme tedy jiný postup a začínáme se vyptávat těch nejstarších. Netrvá to dlouho a jsme nasměrováni tam, kde by nám s naším přáním snad mohli pomoci. Po uzounké pěšince mezi domky a chlívky se dostáváme k domečku s rozkvetlou zahrádkou. Zní to jako kýč, ale za domkem na pařezu sedí skoro pohádkový dědeček a vyřezává ze dřeva lžíce. 

Během chvilky je tu i jeho pohádková babička, která hned volá snaše, zda by jim nějaký sýr pro nás nepřebýval. Máme štěstí! Sýr bude! Mezitím si povídáme a vyzvídáme, jak to tu chodí. Jako pokaždé je tohle setkání s místními moc milé… Nakonec si kupujeme asi kilo sýra – tentokrát balkánského typu, několik dřevěných lžic a loučíme se. Moc bychom si přáli, aby to tu ten pomalu, ale jistě se vkrádající turistický ruch nezničil, tak jako na spoustě jiných míst.