4. REPORT

V noci naštěstí nenapršelo ani nenasněžilo, a tak v pohodě sjíždíme z našeho spaní s výhledem. Dobíráme vodu a pak už jen jedeme a jedeme, abychom stáhli to zdržení, které jsme včera nabrali.

Stavíme jen jednou na jídlo a uvědomujeme si, jak na téhle zimní cestě musíme otočit naše zajeté zvyky a vzorce... žádné hledání místa ve stínu, žádoucí je zastavit na sluníčku... a takové to „tady je hezké sezení“ je úplně mimo, protože ve 2 °C může být sebekrásnější a stejně bude líp ve vytopeném autě a u stolečku uvnitř.

Přes Makedonii se jede dobře a okolo poledne konečně přejíždíme do Řecka.  Trošku nás znepokojuje, že čím jsme blíž k moři, tím víc klesá teplota, ale snad se ta "anomálie" napraví. ZÍTRA JE JEŽÍŠEK, MUSÍ BÝT KRÁSNĚ!!!

Máme v plánu jedny horké prameny v opuštěném lázeňském komplexu nedaleko Kavaly, a tak míříme rovnou tam. Termály v zimě mají úplně jinou přitažlivost než v létě, kdy je vedro, a my se těšíme, jak se ohřejeme a vymácháme po dlouhé cestě.

Po nepoužívané cestě vyjíždíme do areálu opuštěných a polorozpadlých budov kdysi určitě hezkých lázní. Tak moc opuštěné to tu zase není, protože tu žijí lidé. Tohle je totiž pro bezdomovce a uprchlíky naprostý ráj se stálým přístupem k horké vodě... není se co divit, že to tu obydleli a spokojeně si tu žijí. V některých z budov jsou slyšet hlasy a u horkého pramene se zrovna pere velké vánoční prádlo.

Okolo říčky jsou z kamenů vyskládaná jezírka a v některých budovách šumí tekoucí voda a jsou tam stále funkční bazénky. Jednu místnost si pro sebe vybíráme, ale nakonec nacházíme dvě schovaná propojená jezírka nad řekou, ke kterým se dá zajet, a tam zůstáváme. Voda je úplně horká a je to naprosto boží. Přesně to jsme po naší cestě potřebovali! Rácháme se tak dlouho, dokud nemáme varhánky úplně všude, a pak spokojeně odjíždíme. Tohle není úplně místo, kde by bylo dobré zůstávat na noc před Štědrým dnem.

Na zítřejší slavnostní den musíme najít něco speciálního, krásného a výjimečného... kde to bude a co nás nakonec čeká, je pořád ještě za oponou překvapení, které k našemu stylu cestování prostě patří. Vždycky se to nakonec povedlo a bude to určitě stejné i teď...

Nakonec ani nezajíždíme na jeden z prstů Chalkidiki, jak jsme plánovali, ale odbočujeme téměř hned z hlavní na malou kamenitou cestičku k moři, která vede podél dlouhé pláže. A není to ledajaká pláž, ale taková, na kterou si v sezóně člověk jen tak nezajede – je to totiž gay natur beach... no, to si prostě nemůžeme nechat ujít! Je tu o hodinu více než doma, sluníčko tu zapadá už v pět odpoledne a za chvilku bude tma. Nejvyšší čas bydlet.

V jednom ze zákoutí přímo nad pláží, kde by v sezóně určitě spát nešlo, vybalancujeme auto na kameny do spací rovinky a zůstáváme. Moře bouří a zpěněné vlny dělají neskutečný a krásný kravál. V noci má přijít docela velký déšť, tak ještě kontrolujeme vymletou strouhu nedaleko nás, aby nás to někam nespláchlo.

Venku je jen 11 °C, takže si uvnitř v teploučku dáváme rychlou večeři a konečně jdeme brzy spát. Tyhle přesunové dny jsou vždycky náročné a jsme rádi, že jsme na místě a může konečně započít naše slowtoulání.