Na cestách rozpukaných žárem, se potkávají tuláci, slunce je nízko nad obzorem, končí se den v červenci.
V torně věci co si sami zbalí a čistý srdce na dlani, na cestách rozpukaných žárem, jdou se svým věčným hledáním.
A ti co našli kousek pravdy, sednou si chvilku u cesty, těm stačí zalomený palec a trocha dálek ke štěstí.
SOUHRN NAŠICH MOTO CEST OD 90. LET PO SOUČASNOST
Česká republika - Slovensko - Rakousko - Polsko - Německo - Alpy - Slovinsko - Chorvatsko - Černá Hora - Bosna a Hecegovina - Korsika - Sardinie - Sicílie - Itálie - Francie - Andora - Srbsko- Kosovo - Řecko - Albánie - Makedonie - Rumunsko - Bulharsko - Kanárské ostrovy - Tenerife - La Gomera - Turecko - Gruzie - Mallorka - Laos - Thajsko - Kambodža - Kyrgyzstán - Irácký Kurdistán
MEDAILONEK - ANEB JAK ŠEL ČAS
Jmenujeme se Monika a Martin, jsme z Prahy a už pár let nás všude statečně a věrně doprovází naše modrá dodávka Matylda a stará dobrá Toyota Tonička. Milujeme cestování všemi způsoby – vandry po Čechách, výpravy s Matyldou, offroad s Toničkou, ale i cesty s báglem dál než dojede auto – zatím jsme prošmejdili v JV Asii Laos, Thajsko a Kambodžu a na středním východě pak Kyrgyzstán. Protrekovali jsme ostrovy Tenerife, La Gomeru, Mallorku a zálusk máme na spoustu dalších tras.
Počátky našeho toulání spadají do přelomu 80. a 90. let, kdy jsme jezdili na vandry s usárnou a celtou. Potom co přišly děti, jsme dřevěnou postýlku nastěhovali do stařičké obytné Avie „Aviví“ a v toulání dalších pár let pokračovali takto. Náš rádius se zvětšil AŽ na Slovensko!!! Další etapou byl kombík Ford Escort… kam jsme se v případě nepřízně počasí vešli i všichni čtyři… naše rodina včetně dětí se stávala stále odolnější V této etapě života jsme důkladně projezdili Alpy, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou Horu.
Čím byly děti větší, tím byly sice odolnější, ale zároveň také zabíraly víc místa. Takže v roce 2008 jsme začali hledat to pravé obytné autíčko pro naše další cesty. A protože naše začátky v obytné Avii byly nezapomenutelné, bylo jasné, že hledáme bydlíka – tak malého, aby podjel klandry na cestičkách vedoucích k moři (které tam brání vjezdu karavanů). Tak krátkého, aby na trajektech spadal mezi osobáky a měl to levnější. Tak spolehlivého, aby nás nikdy někde nenechal a samozřejmě tak velkého, aby se dal uvnitř dobře upravit a obývat.
Bohužel tenkrát jsme byli zelenáči a na jeden (z dnešního pohledu) nejdůležitější prvek jsme zapomněli – a to, aby auto bylo 4×4. Pořídili jsme si osm let staré, modré autíčko s čitelnou historií života – v garáži u důchodců, kteří ho velmi pěkně opečovávali. Dovnitř auta jsme svařili kovovou odklápěcí konstrukci, která byla vymyšlená přímo na míru tak, aby se pod ní vešly bomby s vařičem, dva 20l. kanystry na vodu a sprchu, přepravky s jídlem, oblečení a zásoby vod a piv na cestu. Tím začalo to skutečné cestování. Projezdili jsme křížem krážem Alpy, Korsiku, Sardinii, Sicílii, Itálii, Kalábrii, celé vnitrozemí Řecka a ostrov Peloponés.
V roce 2011 jsme poprvé vyrazili bez auta a s malým batohem do opravdu vzdáleného světa jihovýchodní Asie. Tím se nám otevřely dokořán okna možného cestování. K opuštění našeho kontinentu jsme sice museli sebrat odvahu, ale díky tomu se jakkoli vzdálený cíl stal možným a náš rádius se zvýšil neomezeně. Postupně jsme se na měsíčních cestách protoulali Thajskem a Kambodžou (2011, 2O14); Thajskem a Laosem (2017) a nakonec Kyrgyzstánem (2022). Ne nadarmo se říká, že svět patří těm co se neposerou...
........ FOTKY Z ASIE ........
Děti odrostly a od roku 2013 se touláme zase jen ve dvou… a má to své nesporné klady. Naše cesty získaly jasný off-roadový nádech a rádius se opět značně zvětšil. Nikdy jsme neměli rádi masový turismus a tak se cesty otáčejí stále víc a víc k východu. Albánie nás doslova uchvátila a ohromila svou nádherou a divokostí. Bohužel jsme tu poprvé narazili na naše terénní limity a museli se smířit s tím, že ač má naše Matylda statečné srdce „offrouďáka“, všude se prostě nedostane. Přesto se vyškrábala na místa, kde míjející posádky teréních aut nechápali, co tam děláme a hlavně jak jsme se tam kruci dostali.
........ FOTKY Z ALBÁNIE, BOSNA .......
V létě 2015 jsme podnikli do té doby nejdelší moto-cestu a během necelého měsíce zdolali 11.626 km přes sever Turecka do Gruzie a přes východ a jih Turecka zpět. Cesta byla nezapomenutelná a nasbírali jsme na ní spoustu nových cestovatelských zkušeností. Viděli jsme nádhernou přírodu, zajímavou architekturu, starobylé památky a zejména zažili spoustu hezkých setkání s neskutečně milými a pohostinnými lidmi.
........ FOTKY Z TURECKA GRUZIE .......
Některým z vás je možná naše Matylda povědomá – a není se co divit… na podzim 2015 nám jí nějaký hajzl ukradl u baráku. V naprostém zoufalství jsem pustila do světa internetu a hlavně na FB prosbu o nalezení. Pověsila jsem tuto zprávu s fotkami úplně všude – do cestovatelských skupin, ke kamióňákům, k motorkářům, k Žlutým trabantům…a sdílelo to neskutečných několik desítek tisíc lidí. ZNOVU TÍMTO DĚKUJI A NEPŘESTÁVÁM BÝT VDĚČNÁ!!! Za tři dny jsme naše autíčko našli díky jednomu telefonátu a všímavosti dotyčné. Stálo zaparkované 5km od nás a zloději čekali jestli v sobě nemá zabudovanou GPS, než ho definitivně odvezou (nemělo). Ten den se stal zázrak a já od té doby věřím na Mikuláše. Dá se říct, že zabezpečenější motorové vozidlo než naše Matylda v současné době neexistuje.
Vzhledem k tomu, že naše cesty nabíraly čím dál větší offroadový nádech, kterému Matylda přestávala stačít, rozrostli jsme se v roce 2019 o pořádný a čistokrevný offroad - Toyotu HZJ 75, která dostala jméno Tonička. Matyldu si samozřejmě necháváme a dopřejeme ji klidný motodůchod, spojený s pohodovými toulkami po asfaltu a jednou ji pravděpodobně pohřbíme na zahradě. S Toyotkou jsme zatím podnikli jen dve offroadové výpravy - v roce 2019 do Albánských hor a Bosny. Martin ji postupně dává pořádně do kupy... a protože je pečlivka a času je málo, neb se pořád někde couráme, trvá to déle než jsme měli v plánu. Každopádně chvíle kdy s ní konečně zase vyjedeme se blíží... Fotky z těchto cest, ale i všech dalších se tady na těch stránkách budu snažit postupně zvěřejňovat pod hlavičkou "naše cesty" a "vozový park". Prozatím je vše, včetně repotrů, v jednotlivých albech na naší facebokový strance.
S batohem na zádech jsme přes Vánoce protrekovali Kanárské ostrovy Tenerife a La Gomeru (2021) a ostrov Mallorka (2023)
........ FOTKY z TREKU .......
Ve stejných letech jsme podnikli pro nás věc nevídanou a organizovaně navštívili Egypt, kde jsme pak týden nevystrčili téměř hlavu nad hladinu moře. Nejsme úplně CK typy a tak to pro nás bylo lehce psychicky náročné... každopádně ten šnorchl za to rozhodně stál a týden se ta "péče" dá vydržet. Jen to tak nějak nepovažujeme za dovolenou.
........ FOTKY EGYPT .......
V průběhu let 2020-2022 jsme s Matyldou znovu důkladně procestovali Balkán, objeli kolem dokola Francii, zaofroudili si podle průvodce "Alpy bez asfaltu" v Itálii.
........ FOTKY z FRANCIE, ITÁLIE, ŘECKA .......
Další velkou cestu jsme podnikli letecky do Kyrgyzstánu, kde jsme se toulali měsíc jen s batohy. Tentokrát jsme ale nejeli sami a naši skupinu rozšířila Šárka s Martinem. Prožili jsme společně neskutečná dobrodružství a všem cesty s dospělými potomky vřele doporučuji...
... FOTKY KYRGYZSTÁN ...
Letos (2024) jsme v létě podnikly další z dlouhých moto cest a více jak měsíc projeli Turecký a Irácký Kurdistán. Cesta to byla nádherná, ale celkem náročná. Nasbírali jsme na ní spoustu nových zkušeností a viděli dechberoucí věci.
........ FOTKY KURDISTÁN .......
Poslední z našich cest proběhla přes Vánoční svátky 24/25, kdy jsme se vydali poprvé v zimě potoulat na tři týdny po Řecku. Topením nově vybavené auto nám opět výrazně posunulo možnosti cestování i do chladnějších částí roku. Nikam jsme nespěchali a trasu cesty jsme měli tentokrát velmi lehce loženou - jedeme tam kde bude teplo. Většinu dnů jsme strávili nakonec na Peloponesu.
........ FOTKY VÁNOČNÍ ŘECKO .......
Výzvou do nejbližších dalších let je procestovat severské země, Arménii, Maroko a Írán. Západní Evropu, kde nám chybí Španělsko, Portugalsko, Irsko, Skotsko si necháváme v záloze. Když počítám ještě navíc všechny země „v doletu“, které musíme rozhodně taktéž vidět…budeme muset žít tak nejmíň do 300 let.
Největším z našich snů do budoucna je velká cesta na Střední Východ, do oblastí všech těch krásných a divokých -stánů. Cesta, při které nás konečně nebude tlačit čas a to naše toulání bude možné natáhnout jak bude třeba... bez jasného data návratu. Ta doba se blíží a věříme, že se nám to jednou podaří a budeme snad v takové kondici, abychom do té naší Toyoty vylezli.
Fotky z těchto cest, ale i všech dalších se tady na těch stránkách budu snažit postupně zvěřejňovat pod hlavičkou "naše cesty" a "vozový park". Prozatím je vše, včetně repotrů, v jednotlivých albech na naší facebokový strance.