Embedded Files
DIVIN GROB – NEKROPOLE RISOVAC – HOTEL IGMAN
Ráno nás budí sluníčko na čistě modré obloze, ale protože jsme skoro v 1 400 m n. m., tak i pořádná zima. I dnes to vypadá na pokračující kliku s počasím. Než do té kosy vylezeme, tak na chvilku pouštíme topení, aby se nám ohřálo oblečení. Je to zbytná maličkost, ale den začíná hned o hodně příjemněji.
Blízký hřbitov vypadá za prosluněného počasí o dost přívětivěji než včera. Jak jsem psala v minulém příspěvku, uprostřed něho je hrob smutné mladé dívky, který je ověšený spoustou ozdob, korálků a růženců. Minulý rok jsme si mysleli, že je to nějaký vzpomínkový památník na ženy, které zahynuly ve válce… ale je to nakonec úplně jinak. K tomuhle místu se váže starý příběh, na který jsem narazila až teď, když jsem trošku víc zapátrala:
Podle legendy byla Diva Grabovčeva mladá chorvatská dívka římskokatolické víry, narozená kolem roku 1660, která tu žila za turecké vlády. Když bylo Divě dvacet let, rozhodl se turecký mladík Tahir-beg Kopčić z Kupresu vzít si ji za manželku. Ona však z křesťanského přesvědčení a se souhlasem své rodiny odmítla. Tahir se nevzdával a poslal za ní své pomocníky. Ti ji našli na pastvině se stádem ovcí, ona však znovu odmítla a uprchla do hor. Tahir se ji tedy vydal hledat sám, a když ji našel, zaútočil na ni a zabil ji nožem. Dívka byla pohřbena tu, na hoře Vran, a její hrob se stal tradičním poutním místem, kam dodneška přichází mnoho poutníků vzdát jí úctu.
V roce 1998 na tomto opuštěném místě sochař Kuzma Kovačić postavil bronzový pomník, u kterého se každoročně první neděli po svátku svatého Petra a Pavla (29. června) shromažďují tisíce věřících z celé Bosny a Hercegoviny a Chorvatska, aby uctili dívčinu mučednickou smrt.
Po snídani sjíždíme dolů do údolí ke starým náhrobkům nekropole Risovac. A právě tady poprvé řídím naši Toyotku… a zamilovávám se ještě víc! Staré stećky tentokrát díky zasněženým horám v pozadí nabízejí úplně jiný pohled, než když jsme tu byli minulý rok.
Tohle naleziště je jedno z nejhezčích, co jsme zatím viděli, možná i díky tomu, že to není komerční místo obehnané plotem se spoustou lidí a vstupným. Tady jsou to jen po loukách rozházené krásně zdobené šutry. Naleziště je největší a nejdůležitější skupinou stećakských náhrobků v Bosně a Hercegovině. Rozlehlý komplex nekropole má rozměry 200 × 30 metrů a je pod ochranou UNESCO. Jsou tu mohyly z doby bronzové a středověký hřbitov s více než 80 sarkofágy. Všechny jsou většinou zdobeny velmi zachovalými (ne)obyčejnými ornamenty – většinou kříži, antropomorfními liliemi, scénami lovu, vozíky, souboji, půlměsíci a hvězdami.
Pokračujeme k Lukomiru - odlehlé vesničce ležící ve výšce 1 495 m n. m. Ani sem se ale kvůli sněhu v zastíněných částech cesty neprobijeme... a že se snažíme! Zkoušíme hluboký sníh projet i objet po pláních, ale v místě zastíněné zatáčky je už souvislé pásmo až dvou metrů sněhu, a to nemají šanci ani naše tanky. Výjezd na vrchol hory Bjelašnica (2 067 m n. m.) vzdáváme ze stejných důvodů už bez pokusu. Hora je úplně bílá a naprosto nedostupná od pohledu i ze silnice.
Den se pomalu chýlí a my končíme u hotelu Igman, který leží pod touto horou poblíž Sarajeva. V téhle neuvěřitelně architektonicky zajímavé stavbě byli ubytovaní sportovci při Zimních olympijských hrách v roce 1984. Dnes je hotelový komplex rozstřílený a opuštěný. I tak si ale zachoval své velké tajemné kouzlo. Celý si ho prolejzáme až na střechu, a protože máme podobná místa rádi, jsme nadšení. V bývalých pokojích s okny s výhledem na Bjelašnicu se už dávno uchytily stromky a pohled na 2m smrčky v člověku spouští myšlenky na to, jaké to tu muselo být asi dříve… V přízemí je, asi místními, udělané v ruinách a s pomocí starých pneumatik paintballové hřiště. No, nevím, ale přijde nám to tak nějak neuctivé :/
Na noc končíme nedaleko hotelu na okraji lesa. Večer děláme oheň, a tak si normálně pěkně vegetíme okolo aut jako vždycky, než nás zažene zima.
Google Sites
Report abuse