Po odpočinkovém dnu ve vilce je před námi dlouhý přejezd do modrého městečka Chefchaouen. Vyjíždíme hned po snídani, protože nás čeká dlouhých a od poloviny cesty i pomalých 370 km.
První část naší trasy vede podél pobřeží Středozemního moře, ale není to oblast, kam se jezdí koupat. Nejsou tu žádná letoviska ani pěkná přístavní městečka, v jiných zemích u moře tak běžná.
Tady jsou často vysoké útesy a pobřeží je špatně dostupné nebo opuštěné. Neviděli jsme tu jediný karavan, nejsou tu kempy a místo vesnic tu jsou baráčky jen tak ledabyle rozházené daleko od sebe. Oblast oblíbená pro přezimování karavanů je ještě daleko na západ od nás.
Po 150 km uhýbáme z rychlé pobřežní silnice a začínáme kličkovat pohořím Ríf po silnici RN2. Je to panoramatická horská silnice, o poznání užší a daleko pomalejší než ta kolem pobřeží. Tuhle daň za krásné výhledy a kopečky všude kolem nás ale moc rádi zaplatíme.
Pohoří Ríf je pás hor na severu Maroka táhnoucí se podél Středozemního moře ve vzdálenosti cca 20–40 km od pobřeží, takže je dlouho přes hory výhled i na něj. Silnice se klikatí přes horské úseky plné serpentin a sedla s převýšením kolem 860 m n. m.
Hory nejsou součástí Atlasu, ale geologicky jde o pokračování Betické kordillery ve Španělsku. Nejsou ani tak vysoké – nejvyšším vrcholem je Jbel Tidirhine (2 456 m). Co dělá Ríf zajímavým, je zelená krajina a divoké úseky s borovicemi a cedry, které jsou úplně odlišné od suchých oblastí jižního Maroka. A také divoké tlupy makaků berberských, které žijí jen tady a v oblasti Středního Atlasu.
alší, čím je tahle severní oblast proslavená, je pěstování konopí, které se tradičně používá pro hašiš a většina marocké produkce pochází právě z této oblasti. S opicemi i hašišem se ještě později blíže setkáme a já o tom napíšu víc...
Do cíle naší cesty – modrého městečka Chefchaouen/Šafšaván se dostáváme až k večeru. Máme tu objednané ubytko na dvě noci přímo uprostřed mediny. Házíme si věci do našeho minipokojíčku a vyrážíme si ulovit něco k jídlu do šmolkově modrých uliček.