3. REPORT

Po čtyřech hodinkách spánku vyskakujeme už v osm na budík. Okolo nás jsou ojíněná pole a zamrzlé louže, ale v Matyldě je krásně teploučko a na teploměru září -2 °C versus 21 °C. Během chvíle máme uklizeno, jsme po snídani a pokračujeme v naší pouti za teplem.

Přechod z Chorvatska do Bosny je jen kousek od nás a nikdo na něm není. Trošku se bojíme, jestli není určený jen pro místní, ale pouštějí nás a my jsme konečně  z Chorvatska pryč. Přes malé vesničky a ještě menší silnice se dostáváme na další maličké hranice, tentokrát už konečně do Srbska.

Ani tady není moc aut a během půl hodiny jsme na řadě. Trošku nás zdržuje strašně zvědavý celník, který vleze úplně všude a probere nám se zájmem auto od lednice po náplň kapsářů a lékárničku, ale nakonec v tom Srbsku konečně jsme. Teď už jenom co nejrychleji přes další okresky k dálnici a fičíme.

Nakonec máme za sebou i předposlední srbsko-makedonské hranice a znovu, jako každý rok, jsme vděční za naše místo v Schengenu, který nás tohohle ušetří. Přes Srbsko nás už nikdo nikdy nedostane... Úplně jsme zapomněli, proč ho vždycky objíždíme obloukem. V lednu vstupují do schengenského prostoru konečně i Bulhaři s Rumuny, takže pofrčíme na zpáteční cestě jako po másle.

Mám předvybrané místo ze spací aplikace, kterou někdy na pozdní přespání využíváme, a věřím, že to nebude průser, ale nějaké pěkné místečko. Nejdříve to tak trošku vypadá na první verzi, ale nakonec se vyšplháme po rozbité cestě vysoko nad hustou zástavbu vesnic a najdeme si rovný plácek s výhledem na zářící vesničky. Tak se to zase povedlo.