5. REPORT

Druhý den ráno nás nemilosrdně vyhání sluníčko, které praží přímo do našich aut, a tak hned po snídani vyrážíme na okružní výpravu údolím. Byla jsem tu už loni, a tak přesně vím, kam jít. 

Okolo malého kamenného kostelíka se dostáváme ke staré Kulle... k už jediné přístupné věži v Albánii, kam se v dobách krevní msty zašívali chlapi. Ještě v poměrně nedávné době bylo možné beztrestně provést krevní mstu na mužském členu té rodiny, která si začala. Do doby, než se tak stalo a někoho nedostali, se chlapi schovávali v těchto věžích a ženský je chodily krmit. Podobně zařízené to měli i v Gruzii a na celém Kavkaze... tam je ještě dnes těch věží spousta. 

Hned kousek pod věží míjíme u řeky postavený červený můstek od party českých dobrovolníků, kteří si Albánii zamilovali a vzali si za své zachránit místní, rychle se vylidňující vesničky v horách. Už několik let tu malují turistické značky a pohoří Prokletie pomalu propojují značenými trasami, aby přivedli turisty i do dalších míst mimo Theth. Plán je, aby tu místní mohli zůstat žít a živit se turistickým ruchem. 

Hned nad můstkem je luxusní tůňka, které se dá vyčíst snad jen ta ledová voda. Po osvěžující koupačce pokračujeme dál ke krásnému vodopádu Grunas. Loni nám dalo celkem práci ho najít, ale teď už jdeme najisto. Malý potůček nás zavede až přímo pod něj a k cíli se musíme vydrápat po strmé pěšince. Vodopád padá ze skály dobrých 30 m a končí v malém jezírku, kde se dá i koupat. 

Dál se stáčíme zase dolů k řece, kde je schovaný stejnojmenný kaňon Grunas. Je 2 km dlouhý, 60 m hluboký a místy široký 40 m… v těch nejužších částech má jen pouhé 2 m. Za kaňonem se už napojujeme na cestu od Prekalu, která nás dovede zpět k Theth. Cestou je ještě starý mlýn, u kterého se dá po trubce dostat přes řeku. Je to pěkná, asi 7km procházka… takový malý okruh. 

V kempu děláme nějaké jídlo, balíme auta a přesouváme se směrem naší další cesty. Vyrážíme ještě navečer, abychom se do tmy alespoň o kousek posunuli. Zítra to nebude jednoduché a čeká na nás těžký úsek. V plánu je dnes ještě Modré jezero… ale nakonec jen okoukneme další starý mlýnek s náhonem a pokračujeme dál. Cesta do Prekalu nemá dobrou pověst a nám je jasné, že jednoduchá ani rychlá určitě nebude. Ale děsně se na ni těšíme!!! 

Cestou nás zase zlobí ten náš prokletý vejfuk… to, že byl prasklý, jsme vyřešili jeho zavařením v Kopliku, ale ten zmetek stejně pořád padá. Nakonec to řeší dlouhý kus drátu a přimotání natvrdo. Snad dá už pokoj! Pomalu se začíná smrákat, a tak stavíme na dnešní noc na plácku za řekou, za rozpadajícím se mostem. Podle cedule Tokaj tu asi začíná vesnice a je to na delší čas i poslední místo, kdy jsme blízko řeky. A taková večerní koupelna je námi dost preferovaná. 

Během okamžiku nás nachází (jak jinak) pasáček. Je to 12letý klučina, co tu kempuje s ovečkama přes týden u řeky. David hned střelhbitě domlouvá koupi domácího sýra a jdeme se vykoupat. Pod mostem je hluboká tyrkysová vana a prudký proud, který si někteří jedinci náležitě užijí :D :D :D