21. REPORT

Ráno je krásně slunečný den a snídaně na terase, kde se konečně po všech těch chladných dnech vyhříváme, nemá chybu. Zůstáváme tu i další noc, a tak nespěcháme a užíváme si, že nic nemusíme a sluníčko svítí tak, jak jsme doufali. Nemá to být nadlouho, protože předpověď se přes noc o jeden den, potvora, posunula... naštěstí ale neleje.

Objednali jsme si sice jen malý pokojík s koupelnou, ale protože tu nikdo další není, máme celý baráček jen pro sebe. A skoro v něm bloudíme. Mimo náš pokoj tu jsou ještě další tři ložnice, dvě koupelny a celkem vybavená kuchyň. Teče horká voda a je tu rychlovarná konvice i nádobí.

A pozor, je tu i velmi důležitá věc, která je málokdy tam, kde běžně být má – špunt... obyčejný špunt v umyvadle! Taková kravina, a jak nám vždycky chybí. Bez něho se totiž hrozně blbě pere. Využíváme tedy to nečekané štěstí k tomu, že se konečně zbavíme nahromaděné špíny a budeme mít zase zásobu čistého oblečení. Navíc tu jsou i kolíčky a snad 50m šňůra!!!

Vilka je jen přízemní, z obrovského, stroze zařízeného obýváku jsou vstupy do všech dalších místností a zároveň se vychází na velikou, krytou verandu s krásným výhledem na moře.

Dá se ještě vyjít po schůdcích na střešní terasu, kde je rozhled ještě hezčí a navíc tu objevujeme další malý pokojík s koupelnou.

Tohle místo je krásné, přestože je jen velmi skromně a spartánsky zařízené. Kdyby se to tu dodělalo a dovybavilo, dostalo by se to do úplně jiné cenové dimenze a určitě bychom tu nebyli. Cena 300 kaček za jednoho na noc přesně odpovídá nabídce a pochybuji, že doma bychom sehnali postel levněji.

My jsme celkem nenároční, a tak tu máme všechno, co potřebujeme. Asi nejvíc super je to soukromí, kdy široko daleko není ani noha. A taky nás baví ten přístup... tady ve skříni jsou ručníky, tady je spousta dek... vemte si, co potřebujete, a až budete odjíždět, jen zavřete a nechte klíče v zámku. Majitelku nakonec vlastně vůbec nepotkáme.

Moře je na dohled a dá se k němu sejít pěšinkou až nad útesy, které jsou plné hnízdících ukřičených racků. Odpoledne se jdeme projít až k pobřeží a doufáme, že mraky při cestě zpět nepustí to, co v nich jen tak tak drží.

Honí se po obloze už od oběda, ale naštěstí jsou jen nad horama a nijak nás neohrožují. Dokonce se dočkáme i krásné duhy. Cílem bylo ujet dešti, sněhu a nízkým teplotám, a to se nám docela povedlo. Je tu přes den asi 14 °C, a když se sluníčko prodere, tak je nakonec i příjemně teplo.

Odpoledne už je to pak trošku horší, protože začíná foukat... ale ta terasa je tak boží, že tam sedíme zachumlaní i tak až do tmy, kdy nás už zima opravdu zažene. Martinovi se povede někde v útrobách domu dokonce vyštrachat přímotop, a tak se stěhujeme se vším jídlem i stolečkem k nám do pokojíku, který se přece jen dá „vytopit“ líp než ty obří prostory.