Asi jako každého, kdo tohle místo a medinu navštíví, tak i nás úplně nejvíc ze všeho zajímaly místní koželužny. Byli jsme připraveni na neodbytné „průvodce“, jejichž služby budeme muset odmítat, ale velmi jsme se spletli.
Místní nabídli pomoc, ukázali cestu, kudy se dostat na terasy, nasměrovali... ale s úsměvem, neinvazivně a bez natažené dlaně – jen vítej a dej, pokud chceš. Při takové konstelaci každý rád něco dá sám od sebe.
Najít cestu medinou podle map není těžké, ale ty terasy jsou za domy a jde se k nim většinou přes krámy s koženými výrobky, které tyto panoramatické výhledy nabízejí. A tam právě stojí tihle usměvaví chlapíci s náručí plnou máty proti smradu.
Dostali jsme se tak přesně tam, kam jsme chtěli. I když to je určitě hodně turistické místo, necítili jsme se vůbec jako v mlýnku na maso, jak to na podobných místech často bývá. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a udělali snad miliardu nádherných fotek.
Ve Fesu existují dvě hlavní historické koželužny – Chouara a menší Sidi Moussa. Koželužny jsou součástí světového dědictví mediny ve Fesu, která je zapsaná od roku 1981 na seznamu UNESCO. Na obě místa jsme se podívali a tady je pár zajímavostí o těchto dvou nevšedních místech:
Nejznámější je Chouara Tannery – jedna z největších a nejstarších fungujících koželužen na světě, fungující bez přestání už přibližně 1000 let. Ta je nejvíce navštěvovaná turisty.
Druhá, Sidi Moussa Tannery, je menší, víc schovaná a moc lidí ji proto nenavštěvuje. Je to ale jejich škoda, protože i ona má své kouzlo a hlavně moc pěkný výhled na město.
Koželužny zpracovávají kůži z krav, ovcí, koz a velbloudů tradiční ruční metodou a způsobem, který se od středověku příliš nezměnil. Moč (obvykle kravská) se smíchá s vápnem, vodou a solí — tato směs tvoří první lázeň, ve které se surové kůže namáčejí několik dní a dochází v nich k odstranění zbytků srsti, masa a tuku.
Ve druhé fázi se používá holubí trus, který obsahuje enzymy a amoniak, které pomáhají kůže změkčit a připravit je na barvení. Jde o starou, přírodní technologii, používanou stovky let. Právě kvůli moči a ptačím výkalům tato místa provází takový smrad... a proto také návštěvníci často dostávají čerstvou mátu, aby si s ní zakryli nos.
Po této části procesu následuje barvení v kamenných jámách s přírodními barvivy. Nejčastěji jde o barvy indigo (modrá), henna (oranžová), mák (červená), případně další rostlinné pigmenty.
Hotová kůže se následně suší na slunci a pak putuje k řemeslníkům, kteří z ní vyrábějí boty, tašky, bundy, pásky a spoustu dalšího koženého zboží, kterým místní krámky doslova přetékají.
Koželužny byly klíčovou součástí ekonomiky Fesu už od středověku a v různých obdobích historie tu fungovaly desítky až stovky dílen současně.
Řemeslo se často dědilo z generace na generaci a i dnes tu koželuzi a barvíři často pracují proto, že byl táta či děda taky koželuh.