5. DEN

Užíváme si příjemnou snídani s výhledem z naší verandy, kupujeme lístky na trajekt a domlouváme si detaily dnešního dne. Tedy spíš jen dopoledne. Balíme věci a vyrážíme na poslední společnou část cesty tady na Gomeře.

Projíždíme si NP Garajonay po úzké asfaltce vedoucí napříč středem parku a tímhle vyhlídkovým okruhem se vracíme, jen z druhé strany, téměř tam, odkud jsme ráno vyjeli. Necháváme se vyhodit u silnice v místě, kde začíná značená trasa do El Cedra, a loučíme se na pár dnů se Sváčou, který se vrací poledním trajektem domů. Do večera dojdeme opět do kempu La Vista, tentokrát, ale z druhé strany od Hermigua.

Trasa vede téměř pořád do kopce a naší cestě celou dobu dominuje skalní špička s názvem Espigón De Ibosa (811 m). Začínáme pod ní, obcházíme jí a nakonec ji necháváme hluboko pod námi v údolí. Cesta je moc hezká, zpočátku vede podél potoka a pak se mění v úzkou pěšinku šplhající nahoru hustou vegetací a později lesem.

Čím jsme výš, tím víc se nám otevírá pohled na údolí vedoucí až k moři… je to to samé údolí, na které jsme koukali, jen z jiného úhlu, ráno při snídani. Do kempu se dostáváme odpoledne, registrujeme se a rychle stavíme stan. Brzy bude tma a my se ještě chceme mrknout k nedalekému vodopádu El Chorro del Cedro, který by měl být se svými 140 m padající vody nejvyšším na ostrově a možná i celém souostroví.

Cesta k němu nás trochu zaskočí, protože se po malé chvíli stáčí prudce dolů a mění se v regulérní kamzičí stezku se zábradlím. Při bližším zkoumání v mapě se není co divit… padá dolů přes vrstevnice nejmíň o 200 výškových metrů. Chvilku váháme, jestli si opravdu po dnešním výstupu chceme dát takové drsné večerní opáčko, ale nakonec zvítězí zvědavost a jdeme. Vodopád je sice jen asi poloviční, ale je celkem pěkný a zbývá prostor pro fantazii :D

Večer sedíme ještě chvilku v hospůdce a po setmění si jdeme uvařit večeři. Tentokrát to ani není taková tragédie jako posledně. A je i menší kosa. I tak hned po večeři zalézáme a pouštíme si na dobrou noc vánoční pohádku.