Embedded Files
VATHIA - OPUŠTĚNÁ VESNICE
Okolo třetí odpoledne se z mysu Tainaron posouváme ke kamenné vesnici duchů Vathia, kterou jsme včera večer míjeli. Už jsme tu byli před lety, ale bylo tu tolik lidí, že jsme to vzdali.
Přesto nám na tohle místo zůstala hodně silná vzpomínka... nemohli jsme tenkrát nikde najít žádné místo na spaní a skončili jsme až u hřbitova nad touto vesnicí. A tady se stalo něco, čemu se říká „krev ztuhla v žilách“, a do smrti na to asi nezapomenu. Nebudu tu vypisovat jiný příběh, ale pokud si chcete přečíst, jaké to je naživo potkat strašidlo, tak tady je odkaz: https://www.facebook.com/share/p/nQyXe6pVfxd4ckFa/
Teď se sem vracíme po 4,5 letech a vypadá to, že budeme mít vesnici jen sami pro sebe. A to se nám líbí! Mysleli jsme si, že je to taková poloopuštěná vesnice a v jedné její části se podniká, ale jak jsme s překvapením záhy zjistili, je to teď už spíš takový urbex v urbexu.
"Vathia je malebná vesnice na vrcholu kopce známá svými kamennými věžovými domy, které sloužily jako obranné pevnosti. Domy pocházejí převážně z 18. a 19. století, kdy oblast čelila nájezdům pirátů a místní klany mezi sebou bojovaly o moc. Vesnice zažila svůj rozkvět v 19. století, kdy byla centrem místní komunity, ale v průběhu 20. století byla postupně opuštěna, protože obyvatelé odcházeli za lepším životem do měst."
Opravenější část blíže k silnici sloužila dříve opravdu k ubytování, ale dnes je všechno opuštěné a rozbité. Vypadá to, že to tu nepřežilo řeckou krizi před pár lety.
V zadní staré části vesnice jsou většinou ruiny původní a bez úprav. Hnedka u vstupu se nás ujímá chlupatý průvodce a pak nás předává dalšímu zrzavému asistentovi v zácviku. Prolejzáme si každou věžičku, do které se dá dostat, akorát po jednom pohledu na strop zevnitř a zespodu si dáváme větší bacha a nepouštíme se ani na pevně vypadající beton.
Dost jsme se zdrželi, a tak se rozhodujeme přespat znovu na našem místě u kostelíku a nic jiného už nehledat. Díky tomu získáváme krásný prostor pořádně si užít západ sluníčka nad mořem. Vytahujeme židličky s kafem a už jenom sledujeme to nádherné každodenní představení. Zítra už se ale musíme konečně posunout na další prst... čas se nám krátí.
Google Sites
Report abuse