9. REPORT

Vstáváme na budík už v půl osmé, abychom se stihli vykoupat dřív, než někdo dorazí. Venku je 6 stupňů a z vody jde bílá pára. Koupání je naprosto boží, ale ve vodě se nedá vydržet dlouho. První lidé se začínají objevovat až okolo půl deváté, a to už jsme dávno na klidném místečku u říčky a chystáme snídani.

Včera jsme dorazili skoro za tmy a osvětlená budova, kterou jsme míjeli, nám přišla jako malý hotýlek na divném místě. Teď za světla už ale vidíme i po lesíku rozeseté kontejnery a je jasno... podle netu jsme dnešní noc spali v oficiálním uprchlickém táboře.

I snídaňové místo u říčky je pěkné, a tak s odjezdem nijak nespěcháme, stejně už nás tu všichni znají. Korytem velikosti potoka protéká horká voda i tady a je tu i z kamenů vyskládaná vana, kde je víc vody. Tím, že se tu ale nikdo nekoupe, je vidět po celém dně zvláštní průhledný šlem, který vytváří minerální voda, a celé dno má krásnou smaragdovou barvu všech odstínů.

Dnes chceme přejet na jih k Peloponésu a na pevnině ještě stihnout Delfy. Je to 80 km přes hory, ale po dálnici jsme tam za chvilku. Měla jsem naivní představu, že si to tam projdeme teď v zimě sami... a víc jsem se splést nemohla. Auta stojí kilometr před městečkem i kilometr za ním a probíhá tu pravý turistický masakr. Všude jsou autobusy plné Asiatů a ke vstupu se táhne obrovská fronta.

Tak tohle nedáme! I když jsme se sem hodně těšili, tenhle zážitek si rozhodně odpustíme. Sjíždíme z hlavní na malou vedlejší silnici... někam, kde bude větší klid. Během chvilky objevujeme krásné místo se starými kamennými hroby a super výhledem. Tady se památky povalují opravdu všude.

Navíc se tu objevuje i rodinka huňatých oslíků, od kterých mě Martin jen tak nedostane, takže zůstáváme. Děláme oběd a vyhříváme se na sluníčku dobré dvě hodiny. I když bylo zase všechno trošku jinak, než jsme plánovali, je z toho nakonec super odpoledne.

Z hor sjíždíme k městu Patra, kde se přes lanový most Charilaose Trikoupise přehoupneme na Peloponés. Moderní visutý most je architektonický i inženýrský skvost a stojí za vidění.

Most byl otevřen před olympijskými hrami v Athénách v roce 2004, je dlouhý 2 880 metrů a jde o jeden z nejdelších visutých mostů na světě. Má čtyři pylony a unikátní lanový systém, který zajišťuje odolnost vůči zemětřesením, silným větrům a mořským proudům. Na straně Peloponésu se dá zajet k pevnosti, která je pod ním a odkud je nejhezčí výhled. Zapadající sluníčko nám krásný pohled ještě pěkně okoloruje.

Zítra ráno máme v plánu výlet od pobřeží nahoru do hor úzkokolejným vláčkem jedoucím skrze spoustu tunelů, roklí a mostků. Už dvakrát se nám to  při letních cestách nepodařilo, tak snad tentokrát uspějeme. Na spaní proto zůstáváme nedaleko městečka Diakopto, odkud se vyjíždí. Stavíme u dlouhé opuštěné pláže a už se těšíme na další krásný ranní pohled ze dveří.