13. REPORT

Do pouštní oblasti okolo Merzougy na úplném východě Maroka, téměř u alžírských hranic, se jezdí za nejznámějšími dunami – na poušť Erg Chebbi.

Je to jedno z mála míst, kde jsou ty pravé „saharské“ duny s výškou až 150 metrů. Celé tohle pískoviště vlastně není ani nijak moc velké a je to jen taková ledvina o rozměrech cca 10x18 km. Barva písku se během dne mění a ráno je úplně jiná než večer. Přechází od světle zlaté po sytě oranžovou a při západu slunce je až do červena.

Poušť ale není jenom písek – kolem Merzougy jsou kamenné pláně, oázy s palmami i oblasti s černým sopečným štěrkem. Kdysi tu bylo jezero, a proto se tu všude kolem dodnes nacházejí fosilie a krystaly.

Místní Berbeři jsou potomci otroků, mají silné kulturní kořeny a říká se, že jejich tradiční hudba Gnawa našla inspiraci právě v chřestění řetězů. Rytmické bubnování se každý večer nese z pouštních kempů, kde se pořádají večerní představení.

Přestože jsme v poušti, žádné vedro tu v zimě nenajdeme. Přes den je na sluníčku celkem teplo, ale noci jsou chladné a není neobvyklé zažít tu i teploty pod nulou. My máme tak 3 °C a ve stanu odhaduji tak o dva víc. Naštěstí se tu s tím počítá a obrovská tlustá peřina to vyřeší. Je tu i horká sprcha, takže když se člověk dostatečně předehřeje, dá se to v pohodě vydržet.

Ráno si nazdobíme stromeček doprostřed postele a vyrážíme na jednu z nejvyšších dun. V poušti je krásně a písek je opravdu úplně jiný, než známe. Je jemňounký a myslím, že ho budeme mít úplně všude hodně dlouho.

Jsme ve stanovém kempu mimo město, a tak je u nás klid. Pouští se kolébavě prochází několik velbloudů spojených provázkem a nesoucích líné turisty a mezi dunami se objevuje jen pár čtyřkolek. Jinak jsme mezi zlatými kopečky úplně sami.

Nakonec se po hraně vyšplháme na nejvyšší 800m dunu, odkud máme celé okolí jako na dlani. Nahoru na duny to jde dobře... musí se jen stoupat po jejich hranách, protože přímo vylézt nejdou... to, co člověk vyleze, to zase sjede.

Opačným směrem je to v pohodě, ale jedna skrytá záludnost tam je. Když při návratu sestupujeme dolů, slijou se všechny terénní nerovnosti, které potřebujeme k volbě správné trasy, do jednolité zlatavé barvy. Takže držet směr a snažit se kopírovat hrany, co vedou naším směrem, dá trochu větší práci.

Z vánoční pouštní procházky je nakonec pěkný 5km okruh a my máme další novou zkušenost. Večer máme domluvenou večeři a tak to akorát vychází. Pod stromečkem je spousta věcí na zpříjemnění našeho zvláštního Štědrého večera... při sledování vánoční pohádky, která nesmí chybět.