10. REPORT

Je pomalu večer a my už dnes za sebou máme trasu po planinách nedaleko hranic s Kosovem. Po natankování plné nádrže a nákupu základních potravin najíždíme na další část naší cesty. Ta tentokrát povede údolím Černé Driny a bude kopírovat řeku. 

Ani v tomhle úseku se ještě spát moc nedoporučuje, a tak hledáme nějakou slušnou schovku, kde nás nikdo nepřekvapí. Cesta vede poměrně vysoko nad řekou, takže v místech, kde se dostaneme k vodě, neváháme a využíváme příležitosti k rychlému vykoupání. Z cesty se nedá nikam moc odbočovat, a tak si pomáháme průzkumem terénu před námi zoomováním v Mapách.cz. Jezdíme podle nich všechny cesty a nemůžeme si je vynachválit. Tam, kde se ostatní mapy nechytají, tyhle ukážou i tu nejmenší pěšinku. 

Nakonec, kvůli bezpečnosti už skoro za tmy, zajíždíme na místo v jakési staré opuštěné vesnici. To, že tu kdysi někdo žil, už je poznat jen z rovných ploch, co zůstaly po domech, vzrostlého ovocného sadu a také díky opuštěné mešitě. Místo na přespání najdeme kousek pod cestou na jedné z bývalých parcel, dnes už tedy spíš zarostlé loučce. Stojíme schovaní za terénní vlnou, pod mohutným ořešákem, a jsme dobře ukrytí ze všech stran. Je to dnes třeba – i kvůli měsíci v úplňku, díky kterému je světlo pomalu jako ve dne. Ráno nás budí sluníčko a jsme potěšeni, že nás tentokrát výjimečně nenašli ani pasáci... to už se nám dlouho nestalo! 

Pokračujeme údolím řeky Drini i Zi – Černé Driny. Cesta vede i dnes po většinu času hodně vysoko nad vodou a pohled dolů na tyrkysově modrou hladinu je v tom vedru víc než mučivý. Využíváme proto každé příležitosti ke koupání. Na konci údolí, ve vesničce Aras, zastavujeme v hospůdce hned vedle sádek na pstruhy. Mají přímo na zahradě jejich originální úschovnu. Rybička, co ještě před chvilkou plavala v řece, je do pár minut na našem talíři. Tady ve vesnici končí „nebezpečná oblast“ (o čemž se dá polemizovat) a doporučuje se zde případně přespat. Naše dvě poslední nocovací místečka byla nakonec moc povedená – dobře zašitá, a to se rovná bezpečná. 

Už pár dní si po Messengeru vyměňujeme doporučení, fotky a tipy s posádkou Nissanu z Plzně, kteří jedou Albánií v opačném směru, a je dost pravděpodobné, že se někde potkáme. Nakonec na sebe v jedné zatáčce nad Drinou skutečně narážíme – a to skoro doslova. Je to v poslední možné chvíli, protože za následující 2 km už by se naše trasy definitivně minuly. 

Máme ze setkání velkou radost a bylo moc příjemné (zdravíme Martina a Lucku). Vyměňujeme si zážitky, doporučujeme si pěkné trasy, prolézáme navzájem obě auta, sdělujeme si prodělané karamboly a následné opravy. Asi bychom kecali o dost déle, kdyby nás nerozehnala do aut bouřka, po které se ukazuje nádherná duha přes celé zelené údolí. 

Potkáváme pár skrytých bunkříků a také místní rodinu, co je potrefená nomádstvím stejně jako my a cestuje v naprosto parádním vozidle! I my se jim líbíme :D V dalším plánu máme výjezd k vysokohorským jezerům za Kacni, jenže cesta tam je hodně drsná a sjízdná jedině za naprostého sucha, a to jako na potvoru zrovna před hodinou skončilo. Uvidíme zítra, jestli tomu dáme šanci a pokusíme se tam dostat. Trochu se motáme a nakonec spíme nedaleko vesnice na malém plácku hned vedle cesty.