2. REPORT

Ráno nás budí sluníčko a modrá obloha. Vaříme zásobu kafe do termosek a vyrážíme. Rozhodli jsme se jet spodní trasou přes Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko, ze kterého potom vjedeme do Srbska... protože to bude přes Alpy „hezký“. Jak moc blbý to byl nápad a jak nás to rozhodnutí vytrestalo, dlouho nezapomeneme...

Zasněžené Alpy jsou opravdu krásné a  svítící sluníčko na modré obloze to jen podtrhuje. Jenže na svátky do hor jede také spousta dalších aut, a tak se dostáváme už v Rakousku dvakrát do slušné zácpy. Začínáme si uvědomovat, jak špatný plán jsme vymysleli, jenže už je pozdě.

To ovšem ještě není nic proti tomu, co nás čeká! Okolo 23 h, po celém dni v autě a jen pár kilometrů od vybraného spacího místa, nás uvězní zlověstná rudá záře stojící 45km dlouhé kolony před srbskými hranicemi. Posunujeme se na vzdálenosti necelých 20 km přes 3 h, než se nám povede prvním možným sjezdem prchnout z té pasti.

Co na tom, že dál pojedeme po okreskách v Bosně! Hlavně pryč z té zasekané dálnice, protože těch zbývajících 25 km je do rána a my už nedáme ani minutu. Zastavujeme kdesi v chorvatském pohraničí mezi poli na prvním místě, kde to jde, a usínáme ještě, než se dotkneme polštáře... jsou 4 hodiny ráno.