A je to tu zase! Nejkrásnější den odjezdový. Kola se opět točí a před námi jsou tři týdny v divokých horách hrdé Shqipërie. Albánii už máme celkem slušně projetou s Matyldou ze dvou minulých návštěv... ovšem jen po těch sjízdných (= hlavních) cestách. Tentokrát je před námi cesta jiná – horská, vnitrozemní část země, díky své nepřístupnosti až doteď pečlivě ukrytá... na řadu tak přichází náš malý tank Tonička.
Zatímco silnice a oblasti okolo pobřeží se mění závratnou rychlostí a zemi pohlcuje brutální a nemilosrdný turistický ruch, nahoře v horách je to opačně... lidé odcházejí za lehčím a jednodušším životem do civilizace měst a cesty, často ještě z dob Turků, si bere příroda rychle zpět.
Vše se tam nahoře mění rok od roku, a tak nikdy není předem jasné, co tam člověk najde, kudy se to povede a kudy ne. A to je přesně to, co máme rádi.