8. REPORT

Ráno nás zase budí sluníčko, a i když je chladno, ošklivé počasí minulých dnů je pryč. Stojíme na širokém prostranství u neméně široké pláže, všude jsou zrcadla louží a za mořem se pyšně vypíná zasněžené pohoří Olymp.

Přes okraj obrovského jezera, které nás večer zastavilo, se dostáváme až na písčitou cestu vedoucí k vraku lodi. Nedojedeme ale daleko, protože to je místy už na pořádný off-road. Stavíme na čestném místě u nádherně upravené Toyoty a dál jdeme pěšky.

Vrak lodi Epanomi, která na místě ztroskotala v roce 1970, leží jen kousíček od břehu pláže a v sezóně se tu nedá hnout. Teď je tu klid a na břehu loví jen pár rybářů. Z lodi kouká nad hladinu jen její slabá třetina a orezlá paluba s horami v pozadí tvoří pěkně fotogenickou kompozici.

Přesouváme se k dalším termálním pramenům ve městečku s legračním jménem Kokkino Nero, ale tentokrát máme smůlu. Termály jsou na dvou místech, ale ani jedno tentokrát neklapne. Ty první jsou v přírodě, pod skalou hned za říčkou, kterou bychom kdykoli v pohodě přeskákali. Jenže po deštích je tolik vody, že to nejde.

Ty druhé jsou mezi zástavbou, která je zabedněná a nebyla by překážkou, jenže i tady nám to deště zkomplikovaly. K vanám se sice tentokrát krásně dostaneme, ale voda má do termálů hodně daleko, protože velký dešťový průtok teplotu naředil tak, že do toho nejde vlézt. No nic, ne vždycky jde všechno podle plánu.

Tahle zajížďka má asi 50 km a než dojedeme zpět na dálnici, mám vymyšlený plán B. To dnešní koupání v teplé vaně totiž nehodláme vzdát a při cestě jsou ještě Thermopyly, takže spíme tam!

Na místě jsme akorát, když se začíná stmívat. První vany s vodopádem přímo u parkoviště míjíme a zajíždíme po cestě až k místu, kde termály vyvěrají. Je tu ještě dost lidí, ale jen my máme spací domeček, čímž jsme v těžké výhodě zaručující nám, že koupelna bude jenom naše. Stačí si počkat.

Po chvíli většina aut odjíždí a my se zasouváme s Matyldou přímo ke kouřícímu bazénku na strategické místo, kde nám není vidět do auta. Zatápíme a jdeme na to. Voda má okolo 40 °C a je bohatá na síru, díky které specificky „voní“. Ve vodě se nedá vydržet víc jak 20 minut, a protože se v zimě nedá vydržet ani mimo ni, zajišťuje nám to klidnou noc, protože všichni návštěvníci vždycky rychle vypadnou.

Ve vytopeném autíčku děláme večeři, pouštíme si film a venku se mezitím střídají další pozdní zájemci o koupání. Ráno si musíme nastavit budík a užít si místo úplně sami.

Díky tomu, že jsme se dnes posouvali zrychleně po dálnicích, zítra už nás na pevnině čekají jen Delfy a přejedeme na Peloponés.