16. REPORT

Dnešní den patřil k těm ne zrovna jednoduchým. Ráno po dvou dnech a třech nocích opouštíme pouštní Merzougu a čeká nás 400 km dlouhá cesta do Ifrane na druhé straně Vysokého Atlasu. Další dny se očekává zase velké sněžení a pravděpodobně bychom se přes hory nedostali.

Celkově předpověď stojí za prd a nevypadá to na zlepšení. Zatím jsme měli štěstí a svítí nám sluníčko, ale je taková kosa, že sandály nebo podobně bláznivé letní oblečení asi ani nebudeme potřebovat. Zatím je můj největší kamarád merinový nákrčník. V noci bývá 3–5 °C a přes den tak 13–18 °C. V poledne se občas na sluníčku i ohřejeme.

Přejíždíme přes malé hliněné vesničky, zelené oázy až po hluboké kaňony a nekonečná údolí. Ta střídají pouštní planiny, daleko na obzoru lemované zasněženou hradbou Atlasu. Po sněhu není zatím ani památky a i nad horami je modro. Projetí první zvednuté závory nám dodá optimismus...

Bohužel u vesničky na začátku stoupání nás zastavuje druhá závora – a uzavírka cesty... přesně toho jsme se báli. Je to zvláštní, spíš jim tam asi spadl kus silnice, než že by tam byla sněhová kalamita, ale ono je to jedno. Musíme se otočit a jet přes hory jinou cestou... a modlit se, aby nebyla taky zavřená, protože jiná objížďka Atlasu může být klidně 800km zajížďka!