4. REPORT

Ještě než vjedeme do hor, stojí za zastavení maličké městečko Taroudant ležící asi 80 km na východ od Agadiru. Říká se mu malý Marrákeš, ale na rozdíl od něho je klidnější, méně turistické a působí hodně autenticky. 

Taroudant byl v 16. století hlavním městem saádské dynastie a má jedny z nejzachovalejších hradeb v Maroku. Jsou dlouhé 7,5 km a mají devět krásných bran. Hliněné brány zdobí masivní oblouky, věže a některé mají i zdobené portály.

Město je známé výrobou stříbrných berberských šperků a také arganovým olejem z nedalekých arganových hájů. V medíně jsou dva tradiční souky (trhy), kde se prodávají šperky a látky, koření a datle, kožené výrobky a místní kabátky se špičatou kapuckou, ve kterých tu chodí skoro všichni chlapi.

Na náměstí jsou rozloženi místní umělci, hrají tu muzikanti a zaříkávač hadů zrovna baví své obecenstvo. Jsme tu snad jediní cizinci, ale nikdo nás nebere útokem a nikoho nemusíme odhánět. V Taroudantu jezdí kočáry s koňmi místo MHD, a kdo nejezdí takhle, tak jede na kole. Aut tu ve městě moc není a jiné dopravní prostředky jsme neviděli.

Motáme se uličkami starého města až do dvou odpoledne, kdy už opravdu musíme vyrazit dál. Jsou před námi zasněžené hory, kde máme na dnešní a další noc zařízené ubytko.