20. REPORT

Budíme se na břehu moře, v areálu nikdy nepostaveného obřího komplexu. Jediné, co se tu stihlo udělat, je změť spousty betonových cest, mezi kterými měly stát jednotlivé budovy. Silničky se kroutí kopcem od hlavní silnice z Nafplia až dolů k moři a jsou oblíbeným místem těch, co si svůj domeček vozí s sebou.

Obytky jsou poschovávané úplně všude, protože těch, co utekli před zimou jako my, je spousta. Dole je obrovská zátoka do podkovy, kde se bydlí ještě lépe než v kopci. Na jedné straně dlouhé pláže je malý přístav s pár loďkami a na druhé je cesta slepá. U skeletu jediné rozestavěné budovy jsme večer našli místo na přespání i my.

Vstáváme do úplně jasného a slunečného dne a jako první se posouváme o pár metrů k vodě na sluníčko. Po snídani chceme vyrazit do Nafplia, které máme moc rádi a jeho návštěvu nikdy nevynecháme. Tentokrát začínáme prohlídkou hradu Palamidi na kopci nad městem a vyrážíme poprvé jen v tričku, protože je úžasných 26 stupňů.

Impozantní pevnost byla postavena Benátčany v letech 1711–1714 na vrcholu 216 metrů vysokého kopce a z hradeb je nádherný výhled na Nafplio a celý Argolský záliv. Palamídi sloužilo nejen jako strategická pevnost, ale později také jako vězení.

Hrad má osm samostatných bastionů a zachovalé hradby obklopují sedm soběstačných pevností. Střílny tu míří jak dolů, tak na sebe navzájem pro případ, že by nepřítel prolomil obranu. Nám se zdál hrad naprosto nedobytný... než jsme si přečetli, že to Osmanům trvalo pouhý týden.

Hrad Palamídi je jedním z nejzachovalejších a největších benátských opevnění v Řecku a vstup stojí 4 €. Dá se prolézt úplně celý a stojí za to vzít si s sebou i čelovku, kterou jsme neměli, a pak nás to štvalo. Dostali jsme se až za hradby na úplný konec opevnění, kam už moc lidí nezavítá, a krásně z ptačí perspektivy si prohlédli zátoku, kde jsme dnešní noc spali.

V pevnosti jsme se zasekli skoro na 3 hodiny a do města nešli, protože nás už tlačí čas návratu. Pokračujeme v další cestě až po druhé odpoledne a je před námi zase dlouhý přejezd – tentokrát posledního čtvrtého prstu, který máme moc rádi.