NEDĚLE

Jak večer ptáky někdo vypnul, tak je zase ve 4:30 naráz všechny zapnul. Tohle se nikdy jindy než na vandru nedá zažít... probouzející se les... a je to přesně to, na co se nedá ani zapomenout. Tentokrát bylo v noci daleko tepleji než včera a budí nás dokonce sluníčko. Noc byla nakonec kupodivu úplně tichá, nikdo nás nenavštívil a srnec si přišel zaštěkat na louku vedle nás až za svítání.

Sušíme plachtu od rosy a po snídani vyrážíme. Kupodivu jsme docela ready... čekala jsem, že po včerejším pochodu budu jak nalomená větev, ale je to  dobrý a celkem nic nebolí. Dnešek bude ve znamení vody a čeká nás několik brodů z břehu na břeh. 

Porci kilometrů jsme včera významně ořízli, a tak je před námi jen pár posledních pohodových km. Do Prahy nám jede ve 12:35 přímý bus z Mladotic, a tak se můžeme krásně courat. Brodíme řeku z jedné strany na druhou, tak jak přeskakuje cesta, asi 4x a přes louky se už ani neobouváme. Sluníčko krásně hřeje a chladivá voda je více než příjemná.

Cestou míjíme i spoustu krásně zašitých chatiček a na loukách kvetou tisíce barevných lučních kytek. Musím říct, že tenhle vandr se opravdu nečekaně povedl a asi se zařadí mezi ty nejhezčí, na kterých jsem kdy byla. Kombinace nádherné oblasti se super počasím, které vyšlo úplně nejlíp, jak mohlo, udělala své.

Končíme před polednem v kiosku nedaleko stanice autobusu, který nás za necelou hodinu odveze zase do reality všedních dnů. Myslím, že pokud bych měla někomu ukázat, co to je vandr... vzala bych ho sem. A tak nějak tuším, že první, s kým se sem vrátím, bude můj Martin.