23. REPORT

Ráno se budíme do zataženého a deštivého dne, přesně podle nemilosrdné předpovědi počasí. Večer je Silvestr a ještě před pár dny bylo slibované sluníčko. V Maroku je ale letos počasí tak bláznivě proměnlivé, že je zase všechno úplně jinak.

Nastupuje tedy plán B a my si doobjednáváme ještě jednu noc, abychom v Modrém městečku měli možnost zažít i to sluníčko. Den navíc se tak stává dnem odpočinkovým. 

Pokojík je extra miniaturní, ale to je v tomto případě velká výhoda, protože klimatizace malý prostor krásně vytopí. Doděláváme až do odpoledne resty, zálohujeme data a plánujeme další trasu. Jsme právě v polovině naší cesty a ještě nás toho spousta čeká. 

Až navečer vyrážíme do mokrých ulic a s deštníkem z Fesu si procházíme spodní část města. To, že prší, má jednu velkou výhodu – venku skoro nikdo není, a tak máme modré uličky jen pro sebe

Obchůdky jsou schované pod důmyslnými igelitovými stříškami, které se ale mohou v nestřeženém okamžiku proměnit v zákeřně padající studené vodopády nashromážděné vody. Potom, co téhle pohromě jen o pár vteřin a centimetrů unikneme, dáváme si na tyhle vodní pasti daleko větší pozor.

Nakonec vybíráme jednu z patrových hospůdek na náměstí a uvelebujeme se na terase u stolečku s výhledem na očekávaný Silvestr. Dáváme si večeři, několik konvic čaje a na závěr nepříliš alkoholická, ale o to dražší Mojita.

Chvilku před půlnocí se přesouváme dolů na náměstí, které se pomaličku plní lidmi. Je tu nečekaný klid a oslava půlnoci proběhne na dvě skupinové etapy – těch, co jim jsou hodinky napřed, a pak zbytku. Je to ale jedno, protože se ozve jeden jediný osamocený výkřik „jupííí“ a všichni se rozejdo

Nejsme žádní pařmeni vyhledávající bujaré společné oslavy, ale tohle nás fakt dostalo. Takovýhle klid a doslova ticho jsme ještě o Silvestru nezažili... neobjevila se ani jedna jediná prskavka, nikdo nezařval Happy New Year, prostě nic. Lidi jen zatleskali a šli domů. Tak jsme šli taky a smáli se ještě na pokoji.