11. REPORT

Druhý pokus o přejezd hor je už bez problémů. Jedeme po rychlé silnici většinou širokými údolími mezi horami a přemýšlíme, kde dnes oslavíme příchod Nového roku. Chtělo by to něco speciálního a o něco víc v kopcích, než kudy jedeme většinu dne.

Nakonec zajíždíme ve Spartě ke staré akropoli a nebyli bychom to my, kdybychom přijeli normální cestou ke vstupu... ne, ne... my se skrze úzké uličky města dostaneme přesně na opačnou stranu oploceného areálu, k plotu a zamčené bráně. Je to ale slepá cesta s olivovým sadem.

Trvá jen chvilku, než nám dojde, že to vlastně není vůbec špatné místo na Silvestra. Zajíždíme pod olivu, kam bude sluníčko svítit až do úplného zapadnutí a zajistí nám příjemné teploučko na nachystání dnešního večera.

Dáváme vařit vajíčka do konvičky a začínáme dělat chlebíčky. Místo veky máme koupené briošky. Poučena z loňského treku po Malorce jsem letos vybavená i opravdovými párátky – tentokrát dřevěnými a bez zubní nitě.

Končíme akorát se západem sluníčka. Auto se nám opět uvnitř mění na velký karavan a zůstává dokonce volný stůl, který potřebujeme na kanastu. Se svařeným vínem a kartami si vystačíme většinu večera, pak pouštíme film a šampus zas nějak nestihneme bouchnout. O půlnoci se budíme jen na novoroční pusu. Tak je tady... rok 2025!