1. REPORT

Při naší jarní návštěvě Bosny nás sníh nepustil na pár míst, která jsme chtěli vidět. Je tedy jasné, že teď nastal ten správný čas na jejich návštěvu a konečně je snad zdoláme. Jako první vyjíždíme na vrchol Bjelašnice (2 032 m n. m.). Zatímco dole je slunečný den, vrchol hory je v mracích a fučí tu pořádný vichr. Sem tam se mračna s mlhou roztrhají a dole v dálce se ukáže Sarajevo. 

Na horu vedou dvě lanovky, ale jen jedna se zdá být v kondici pro veřejnost. Stojí tu opravená meteostanice a o kus dál zbytky válkou poškozené budovy. Škoda, že je tak zataženo, protože výhled tu musí být nádherný. Sjíždíme ke zlomenému stožáru a napojujeme se na starou cestu. Doufáme, že by se nám po ní mohlo podařit sjet dolů do údolí. Bohužel rozbitá cesta vede jen ke stožárům, a i když to potom chvilku vypadá docela nadějně, končí nad roklí, přes kterou se už dostat nedá. 

Poprvé řešíme problém s vypadlým výfukem… a jak se na téhle cestě ještě přesvědčíme, není to rozhodně naposledy. Chvilku potom, co se vydrápeme zpět k hlavní cestě a u studánky chceme dobrat vodu, zjišťujeme, že nám teče olej z auta. Teče to ze serva a celkem dost. O kus dál odchytáváme Davidovy „kolegy“ z horské služby jedoucí proti nám v Toyotě – ti nás spojují se svým servisem, kde nám snad budou schopni pomoct. 

A JO! Máme tam být druhý den v 9 hodin ráno. Posilovač řízení rázem neposiluje, a tak přejíždíme jen kousek do sedla, kde jsme spali už minulou noc. Myslím, že ten večer se nikomu neusíná moc lehce. Druhý den ráno sjíždíme do Sarajeva, nacházíme servis, kde na nás už čekají, a dozvídáme se moc špatnou zprávu… Problém není v guferu, ale odešla nám kompletně celá skříň řízení. A to je velký průser! Taková věc se nedá tak lehce sehnat a na objednávku z Austrálie to půjde týden. 

Celá naše cesta je dost slušně ohrožená a my se s tou představou grilujeme až do 14 hodin, kdy se mechanikům povede sehnat jednu repasovanou skříň za 350 €. Okamžitě to bereme a o hodinu později ji máme v autě. Je dost pravděpodobné, že ji někdo vyndal z vlastního auta a počká si na novou z té Austrálie. Každopádně mu to přejeme a jsme šťastní jako blechy. Přesouváme se přes hranice do Černé Hory a hned za nimi sjíždíme do raftařského kempu Grab. Byl to náročný den...