4. REPORT

Ráno se probouzíme v cípu Černé Hory, na samé hranici s Albánií. Včera jsme zakempili až skoro za tmy na moc pěkném místě. Stojíme na loučce plné divizen a hned za námi jsou první stěny začínajícího pohoří Prokletije. Naše spací místo je nejen krásné, ale je navíc jen kousek od modrého Oka Skakavice, kvůli kterému tu jsme. Na louku pomalu začíná svítit přes hory sluníčko, a tak si náležitě užíváme snídani (já)... a jako bonus opět opravujeme (Martin) výfuk, který nás pořád zlobí. Tentokrát nám nejen spadl, ale už i rovnou praskl.

Tyrkysové oko Skakavice, někdy také nazývané Sávino oko, leží v nádherném ledovcovém údolí Ropojana, kterým protéká řeka Skakavice. Tohle oko je jeden z nejvydatnějších krasových vývěrů v pohoří Prokletije. Z osmimetrové hloubky tu proudí na povrch čistá a křišťálově průzračná ledová voda. Na podobná místa se vyplatí přijít co nejdříve, kdy tam ještě nikdo není a je potom parádní mít je jen pro sebe. Většinou míváme na své straně výhodu, že spíme nedaleko, a tak ranní vstávání není tolik bolestivé. I po osmé ráno tu jsme dřív než všichni ostatní, co sem musí odněkud dojít, a míjíme se jen s dvojicí, co tu kempovala se stanem a zrovna odchází. 

V téhle oblasti je toho k vidění ještě daleko víc, ale bohužel nás tlačí čas a jiné plány. Nedaleko jsou ještě Alipašovy prameny a vodopád Grla. Projíždíme zpět přes městečko Vusanje se spoustou malých kaváren a čajoven skoro do posledního místa zaplněných… tady by to taky stálo za bližší průzkum! Přes maličký přechod se dostáváme konečně po 4 dnech do cílové destinace – Albánie. Na přechodu stojí jen úzký baráček a k naší velké radosti je u něho tekoucí voda. Dobíráme zásoby a přejíždíme do letošní cílové destinace. 

Jen kousíček za hranicemi je pod mostkem vidět kaňon Bashkimit, kterým protéká říčka Lumi i Grëncarës. To se musí využít, protože teplota stoupá závratnou rychlostí. Stavíme proto na rychlou koupačku a skáčeme do tyrkysově modré vody mizející v úzkém kaňonu. Cesta od hranic ke Skadarskému jezeru už je kompletně pod asfaltem, ale i tak stojí za to. Serpentiny a převýšení, které nás přehoupnou přes hory, jsou neuvěřitelné a máme neodbytný pocit, že italské Stelvio je v porovnání s tímhle jen malý nedorostlý bráška. 

V Kopliku kupujeme za směšných 1 200 L (230 Kč) telefonní kartu s nabitými 10 GB a taky ovoce, zeleninu a chleba. Při průjezdu městečkem ještě koukáme, kde by se dal zavařit náš problematický výfuk, a v jedné z dílniček ho pro jistotu dáváme do kupy, abychom nemuseli řešit problémy někde v terénu. Mimochodem nás na tom pěkně oškubali – ale svařený díl nakonec vydržel celou cestu. 

Pokračujeme směrem na Theth. Mezi Koplikem a Bogë stojí mezi levandulovými poli jakýsi nový a velký oplocený areál s hlídacími věžemi… buď je to nová věznice, anebo tu postavili nějaký areál pro uprchlíky – to by bylo poprvé, co se s něčím takovým na Balkáně setkáváme. Nahoru od vesnice Bogë vede už pár let nová silnice a my jsme moc rádi, že jsme to před lety (2013) stihli vyjet ještě bez asfaltu, který je teď natažený až nahoru do sedla Qafe e Thore. Mělo to jednoznačně své kouzlo! I když chudák Matylda tenkrát na té rozbité cestě málem vypustila duši... a my ostatně skoro taky. Byla to jedna z našich prvních úspěšných off-roadových ztečí v ne-off-roadovém autě, na kterou se nezapomíná :D Přesně podle rčení „co tě nezabije, to tě posílí“. 

Sjíždíme ze sedla dolů do údolí stále ještě po staré rozbité cestě, ale je jasné, že to už je asi naposledy a asfalt bude co nevidět i tady. Cestu od poloviny sjezdu zdobí smutný olejový proužek jakéhosi smolaře, který tu očividně prorazil olejovou vanu… Minulý rok v létě jsme dolů do Thethu sjely s kamarádkou při čistě holčičí albánské cestě, a tak teď jedeme najisto do kempíku, kde jsme tenkrát spaly. Nadivoko se to tu moc nedá. 

Celý další den zůstáváme na místě, abychom se tu pořádně porozhlédli, neb tu jsme pravděpodobně naposledy, protože už teď je tu turistů jako máku, a až položí nový asfalt, bude to konec tohoto kdysi klidného údolí. My se vracet stejnou cestou nebudeme, protože na nás čeká první těžká cesta přes hory ve směru k Prekalu.