9. DEN

Další ráno si půjčujeme od Sváči auto a vyrážíme na západní část ostrova, kde leží v pohoří Teno malebná horská vesnička Masca. Říká se o ní, že je to nejkrásnější vesnice na Tenerife, a protože se přímo nad ní vypíná ostrá skalní špice, místo se často připodobňuje k Machu Picchu. Je to hodně nadnesené přirovnání, i když jistá podobnost by tu opravdu (s velkou dávkou fantazie) být mohla. Do vesničky vede úzká silnice plná ostrých serpentýn a je třeba dopoledne vyrazit co nejdříve, protože později bývá velký problém kdekoli u kochacích parkovišť zastavit. Je to hezké místo, ale turisticky už je na nás příliš exponované.

Projíždíme horskou silničkou celou turisticky velmi oblíbenou oblast a jsme rádi, že náš dnešní trek jsme naplánovali v podobně krásné, ale opuštěnější lokalitě o pár údolí bokem. Z Masca vede vyhlášená treková trasa až k moři, ale není snadné si ji projít. V sezóně je totiž nutný pro velký zájem permit, který je třeba zařídit opravdu hodně týdnů předem.

Přesouváme se až na sever k Buenavista del Norte, odkud se dá dojet až k majáku Punta De Teno, kam se chceme pokusit dostat, leč marně… je to další místo, kam se člověk (nepochopitelně) s vysokou pravděpodobností jen tak nedostane, kvůli nevyzpytatelným časovým omezením vjezdu. Cestou potkáváme podivně naporcovaný kopec a až díky ceduli zjišťujeme, o co se jedná - místní ho vytěžili a rozprodali, když začal v oblasti stavební rozmach.

Podél pobřeží se obloukem přes vnitrozemí vracíme zpět, necháváme v městečku EL Molledo auto a vyrážíme na lehký asi 5km dlouhý trek. Je to okruh, takže se nebudeme vracet stejnou cestou a volba je to parádní! Celou cestu nepotkáme ani nohu a kamenitou pěšinkou mezi roztodivnými druhy kaktusů a sukulentů se dostáváme až nad hluboká údolí vedoucí k moři. Otáčíme se před dominantou pohoří Teno - cca 5,5 milionu let starou skalní špicí Roque Blanco, jejíž vrchol se vypíná až do výšky 940 m. n. m. Cestou zpět nás jen trochu překvapí zbytky vraku staré dodávky, který se tu válí mezi kaktusy, stovky metrů od jakékoli cesty. Bůh ví, jak se v tomhle zcela jistě nesjízdném terénu ocitnul…

Navečer při našem návratu ještě zajíždíme k naprosto ohromujícím útesům odpovídajícího názvu - Los Gigantes. Akorát zapadá sluníčko a to je ta nejkrásnější doba pro návštěvu tohoto místa. Téměř kolmé útesy dosahující výšky 600 metrů, jsou sluníčkem zapadajícím za ostrov La Gomera zabarvené do měnících se odstínů od oranžové po červenou. Tohle místo je známé i bohatým podmořským světem a jsou tu k vidění delfíni a kosatky. To na sebe váže spoustu turistických agentur, nabízejících lodní výlety. Protože je místo oblíbené, leč není nafukovací, bagry se zakusují hlouběji a hlouběji do okolního terénu, aby vytvořily další plochá místa pro nekončící výstavbu hotelů. Škoda.

Domů se vracíme opět až za tmy a poslední plánovanou lokaci musíme odložit na některý z dalších dnů, protože si rozhodně zaslouží dost času a denní světlo.