26. REPORT

Budíme se na kamenitém ostrůvku tvrdého podkladu, který jsme včera v tom moři bahna jako zázrakem našli. Nedá nám to a zajíždíme se za světla podívat, kde jsme to v noci málem skončili... při pohledu na terén, kterým jsme za tmy projeli, nás znovu obleje pot. Tak to bylo o fous!

Naštěstí cesta vedoucí kolem řeky je „celkem“ sjízdná a my se tedy nemusíme vracet. Stejně nám ale odlehne až při návratu na pořádnou asfaltku. Po velkých deštích, které tak rozmočily okolní terén, se na nás podle předpovědi žene pro změnu pořádné sněžení.

Čeká nás cesta přes hory, a tak závodíme, kdo to stihne dřív. Žádné plány mimo zrychlený přesun už naštěstí nemáme, takže nás nic nezdrží a sněžení nás v horách chytne nakonec jen minimálně na pár kilometrech.

Projíždíme rozpadlé a zanedbané Bulharsko a za ním překvapivě čisté a upravené Rumunsko. Dříve nám tyhle dvě země přišly hodně podobné, ale shodujeme se, že to už dávno neplatí. Rumuni svou příležitost vstupem do EU chytli pořádně za pačesy.

Obě hranice projedeme bez jediného zpomalení a děláme jen malou zastávku na našem místě u Dunaje, kde si dáváme oběd. Na řece jsou vlny jako na moři a venku pořádně fučí. Pomalu se tak přenastavujeme na zimu, která nás doma ještě pár měsíců bude provázet.

Stavíme až hodně po půlnoci a o 700 km dál, kousek pod Szegedem, na celkem pěkném místě za vesnicí. Venku mrzne, a tak dnes alespoň nemusíme řešit nebezpečné bahno.