6. REPORT

Ráno po Vánocích se budíme do zamračené oblohy. Ten včerejší nádherný den byl prostě na přání. Nikam nespěcháme, pomalu uklízíme auto a jdeme se vyvenčit i na druhý konec pláže.

Rozhodujeme se ještě jednou zastavit v nedalekých horkých pramenech a je to znovu naprostá paráda. Obě jezírka máme zase jen pro sebe, a protože je chladněji než posledně, je to ještě větší pecka.

Začíná pršet a další dva dny nás nečeká nic lepšího... naopak... v Chorvatsku i v Bosně to celkem slušně za naším průjezdem zasypal sníh, takže si ani v nejmenším nestěžujeme. Nikam nespěcháme, protože dole na jihu je taky hnusně, a tak není kam spěchat.

Tyhle dva dny si pomalu objedeme tři prsty, poslechneme všechnu nastahovanou hudbu, zkoukneme bambilion filmů na disku, přečteme knížky a pořádně probereme světovou i politickou situaci... prostě všechno, na co je pořád málo času. Taky máme dostatečné zásoby svařáku, cukroví a medoviny, takže nebudeme rozhodně nijak trpět.

První večer po Vánocích končíme v borovém lese... a leje a leje. Vítá nás tu smečka zmoklých pesanů, od kterých ráno objevujeme přímo přede dveřmi jako dárek mrtvou poštolku. Jiné vysvětlení jejího výskytu nás fakt nenapadá.

Další den vyjíždíme až po poledni a brod, který jsme večer projeli jako nic, se mění v lehce adrenalinovou záležitost. Prší opravdu hodně a bez přestávky. Všude jsou obrovská jezera vody a celé Řecko působí jako po apokalypse... všude je úplně mrtvo, všechny domy jsou zabedněné, auto potkáme výjimečně a místňáky vůbec.

Další večer nás před vybraným místem našeho spaní zastaví vodou stržená cesta a rozlité, propojené laguny vody. Nacházíme si nakonec místo na konci vyvýšené slepé asfaltky, kde nehrozí, že by nás nějaký zdivočelý tok odřízl. A pořád leje a leje. Zítra se to má ale začít lepšit, cestou jsou další horké prameny, takže  -  NA POHODU!