26. REPORT

Po dvou dnech v modrém městečku se naše putování otáčí směrem na jih. Od rána je zase zataženo a my jsme rádi, že se nám tohle krásné místo povedlo vidět alespoň jeden den za sluníčka. Jsme téměř přesně uprostřed naší cesty, a to jak časově, tak ujetou vzdáleností.

Opouštíme hory a krajina se rázem mění ve zvlněnou šťavnatě zelenou zemědělskou oblast, která má jedinou vadu na kráse... všude je strašný bordel. Arabské a berberské části Maroka jsou neskutečně odlišné a v přístupu k péči o prostředí je ten rozdíl asi nejvíc viditelný. 

Tahle část země je přitom úrodná, mnohem bohatší a oproti jiným místům v Maroku nemá ani problémy s vodou. Přesto to vypadá všude kolem tak hrozně, že na nás padá obří ekodepka a snažíme se tenhle úsek jen co nejrychleji projet. Ani nemáme žádnou chuť fotit.

Přesouváme se 200 km k jedinému antickému nalezišti v Maroku, kde je možné i dnes vidět klasické římské město s ulicemi, chrámy, vilami a velkým množstvím mozaik.

Je jasné, že tohle jedinečné místo si nemůžeme nechat ujít, protože antické ruiny Volubilis patří k nejvýznamnějším římským památkám v severní Africe. Nachází se nedaleko města Meknes a od roku 1997 jsou na seznamu UNESCO.

Město vzniklo už ve 3. století př. n. l. jako berberské a později kartáginské sídlo. V 1. století n. l. ho ovládli Římané a z Volubilis se stalo bohaté správní centrum provincie Mauretania Tingitana. Prosperovalo hlavně díky pěstování oliv a výrobě olivového oleje.

Po odchodu Římanů kolem roku 285 město postupně upadalo, ale ještě krátce sloužilo jako sídlo Idríse I., zakladatele první marocké muslimské dynastie. Ve vrcholném období zde žilo až kolem 20 000 obyvatel. 

Ruiny byly po staletí rozebírány a mramor s kameny se často používaly při stavbě mekneských paláců. Díky tomu, že místo zůstalo dlouho opuštěné, jsou ruiny mimořádně autentické a dobře zachované. Nejznámější stavbou je vítězný oblouk císaře Caracally z roku 217, ale dochovaly se zde i jedny z nejkrásnějších římských mozaik na světě. 

Právě volubiliské mozaiky jsou jedním z hlavních důvodů, proč jsme sem přijeli. Většina pochází z 2.–3. století n. l. a zdobila podlahy bohatých římských vil. Výjimečné je, že mnoho z nich zůstalo přímo na původním místě pod širým nebem.

Mozaiky jsou vytvořené z tisíců 2x2cm malých kamenných kostiček, a přestože jsou staré téměř 1800 let, mnoho barev a detailů je díky suchému marockému klimatu stále dobře viditelných. Není proto vůbec překvapivé, že nám tohle tajemné místo trošku připomíná slavné Pompeje...